Nová vlna

Atmosféru starých filmů nového Hollywoodu připomíná interiér vily v pražských Strašnicích. Architekt David Chmelař přistoupil k její rekonstrukci s pokorou: doplnil čisté linie a neutrální barvy a nechal tak naplno vyznít originální estetiku sedmdesátých let.

Modřínový strop s křišťálovým lustrem, perské koberce na dlažbě, kamenné stěny a benátská zrcadla, mahagonová dýha a obrazy ve zlacených rámech – jako byste se vydali strojem času o čtyřicet let zpátky, ale při bližším zkoumání zjistíte, že jste v současnosti. „Řešili jsme, jak zachovat kouzlo rodičovského domu a přitom si vytvořit vlastní bydlení. Nechtěli jsme se tu cítit jako na návštěvě,“ říká dcera původních majitelů, která vilu zdědila a během uplynulých třiceti let si vytvořila citový vztah k mnoha věcem, které tu s rodiči přebývaly. Architekt David Chmelař se proto soustředil na zachování původní atmosféry při zcela radikální rekonstrukci – měnily se tu všechny rozvody, okna, dveře, podlahy a na svém místě a v původním stavu zůstal pouze krb, kamenné stěny a modřínové obložení stropu se zmíněným křišťálovým lustrem, který se nikdo neodvážil sejmout. Dům z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, navržený Jiřím Siegelem na objednávku populárního zpěváka, který tu nakonec strávil pouhé čtyři roky, byl velmi kvalitní architekturou plnou nejlepších vymožeností doby. Topilo se tu konvektory, pod domem je kolektor s instalacemi, dvě koupelny – růžová a modrá – měly dlaždičky a sanitu ve zmíněných barvách ze západního Německa, okna byla vlastně skleněnými stěnami, okenní rolety a okapy se ukrývaly v nikách. Kámen a dřevo používal architekt Siegel při navrhování horských chat, ale zrovna tak se mohl inspirovat americkými haciendami a velkorysostí staveb Richarda Neutry, jehož práce si velmi cenil. Největší výhodou vily je totiž dispoziční řešení – dům je vlastně přízemním bungalovem bez jediného schodiště a většinu jeho plochy tvoří kontinuální obytný prostor s přímým vstupem na zahradu k bazénu - ideální pro pořádání letních večírků pro velkou společnost.
Rekonstrukce trvala rok a půl. Výraznějšími zásahy do podoby domu byla integrace kuchyně do obytného prostoru odstraněním příčky, která ji předtím oddělovala, přidání stropního okna nad sezení v obýváku, aby tu bylo více světla na čtení, a výměna oken v ocelových rámech za izolační dřevěná. Kromě obnovy technologií a materiálů, které dosloužily, se architekt Chmelař soustředil především na sjednocení barevného základu a čistotu linií. Zrušil například obvyklou výšku dveří a průchodů a otevřel je až ke stropu, nové obklady a dlažby barevně propojil s kamenem a dřevem (dlažbu v koupelnách a na chodbách navíc položil na zlatý řez, kdy obrysy dlaždic navazují a vytvářejí schodišťovité linie, které pokračují z podlahy až na stěny). Sjednotil čalounění veškerého historického sedacího nábytku do béžových tónů, nábytek nový pořídil ve světlejších odstínech slonové kosti. Na sto devadesáti metrech obytné plochy tak vznikl čistý základ, kam si mohou dnešní majitelé umisťovat obrazy a starožitnosti. „Snažíme se o nadčasový interiér,“ říká architekt Chmelař. „Co je módní, neděláme. Neutrální věci vydrží.“

Dolce Vita 09/09, Martina Králová

• Úvod
• Projekty
• Publikace
• Kontakt
• Profil

• Home
• Projects
• Publications
• Contact
• Profile